Hudba: Jevgenij Martynov / Andrej Dementěv
Text: Zdeněk Borovec
Vychladlá jsou
hnízda v rákosí,
prázdný náš prám.
Tak se ptám, kde ty, má lásko, jsi?
s kým šel‘s a kam?
Když labuť odletěla, prý tak ať, však se
vrátí zas.
A já volat chtěla - též se vrať - a selhal mi
hlas.
Jak se
máš má lásko
bývalá?
Jak se máš se ptám?
Necítíš se sám?
Nechybím ti tam?
Jak se máš má lásko
bývalá?
Nemusíš mi lhát, vždyť chci pouze
znát,
zda ještě trochu máš mě rád.
Zamával‘s
a po tvém mávnutí
prázdná je pláž.
Nezměrná je lítost labutí,
krátký stesk náš.
Co tu po něm zbyde k úsvitu? Pouho pouhé
nic.
Náhle slova váznou tam i tu a
přání je víc.
Jak se
máš má lásko
bývalá?
Jak se máš se ptám?
Necítíš se sám?
Nechybím ti tam?
Jak se máš má lásko
bývalá?
Ne, nemusíš mi lhát, vždyť chci pouze
znát,
zda ještě trochu máš mě rád.
Labuť zná stesk
písně dozněné, zná velký
žal.
Umírá nad ztrátou přítele,
my žijem’ dál.
Jak je mi smutno z toho, víš-li jak.
Pláč prázdných těl. Žít,
zemřít pro někoho,
ne jen tak, snad každý by měl.
Proč jsi dnes má láska
bývalá?
Kdo to chtěl, kdo z nás?
Kde se vzal ten mráz? To chtěl on, to čas.
Proč jsi dnes má láska
bývalá?
Kdybys měl víc rád mohla já jsem snad
tvou bílou labutí se stát.
Vyšlo na: 1970 - SP Píseň
labutí / Dotazník - 143 2182 1977 - LP XVII.
album Supraphonu 2007 - CD Dnes nejsem doma
/reedice/
