Hudba: Bohuslav Ondráček
Text: Pavel Žák
Duet: Hana Zagorová / Stanislav Hložek / Petr Kotvald
Už brzy ráno
letní slunce z výšky měkce
pálí,
a jako zlatých zámků něžné
stříšky hoří skály.
Je tu čisté nebe snů, je tu říčka
zázraků.
tady věřím, že nás lidé
nevidí.
Utíkám
bosá trávou, stébly houpám,
štěstím tichá,
a i když louka stále vzhůru stoupá, lehce
dýchám.
Je tu pohádkový kout, kde je zázrak
procitnout,
kde se dívky za své lásky
nestydí.
Skála, už
blízko je skála,
ta nádherná skála, ta, o
které sníš.
Už sálá, teď slunce už sálá,
tím prudčeji sálá, čím
půjdeme výš.
I nový den
já v
sobě neuhlídám, děvče malý.
Hraju si s ozvěnou, když odpovídám, ahoj,
skály!
Náhle vidím, závrať mám,
strmé krásy skalních ran
a v té kráse naší
lásku poznávám.
A v tom
cítím
najednou prvně celou lásku tvou,
ani já se za svou lásku nestydím.
Skála, tvá
nádherná
skála,
je chrám naší lásky, jen
ona to ví.
Ty chvíle by za báseň stály,
však víme, že skály k nám
nepromluví.
Vyšlo na: 1984 - LP Co stalo se stalo 2001 - CD Co stalo se stalo
