Hudba: Jiří Zmožek
Text: Zdeněk Rytíř
Duet: Hana Zagorová / Pavel Zuna
HZ: Tak zase
vzpomínám na lásku minulou,
chvíli ji proklínám, náladu
pod nulou.
Byla jak lavina, krásná a nevděčná,
zdá se teď laciná a já jsem
zbytečná.
To snad byl
jiný svět, já měla jinou tvář,
to musel vymýšlet bláznivý
pohádkář.
Takhle se neloučí, já doufám raději,
že tím to nekončí. Že někde hlouběji,
navzdory myšlenkám, pod jejich příboji
i já tam někde mám mys dobrých
nadějí,
mys dobrých nadějí, mys dobrých
nadějí.
PZ: Všechno se
změnilo, tak dobrá co má být,
že něco skončilo, něco se musí dít,
že slunce zapadá, na to si kdekdo zvyk,
když láska uvadá, tak by hned spustil křik.
HZ: Ty jsi byl větroplach
pro chvíle sváteční,
já měla zvláštní strach
v paprscích slunečních.
PZ: Teď už jsme
skuteční a ne jen vysnění
milenci nevděční.
HZ: Ty dny mi
scházejí a já ti
nescházím,
jak prsten s kamejí já v sobě
nacházím
mys dobrých nadějí,
PZ: Mys dobrých
nadějí, mys dobrých nadějí.
Je to jen hledání, svět nových
možností
OBA: A nových
setkání a nových něžností
a nových zklamání, které mě
čekají ze zamilování.
Sny dovyprávějí mé lásce
budoucí,
pro ni a právě jí já v sobě
najít chci
mys dobrých nadějí, mys dobrých
nadějí,
mys dobrých nadějí.