Co tě znám, tak máš pořád
práci
a když ne, tak já zase něco mám.
Den co den vždy stejně se ztrácí,
teď už vím, že snadno se neprovdám.
A k tomu tenis máš, basket a
šerm
a judo, chceš být karatistou.
Stále zkoumáš, jsi-li dost fit,
každou ránu chceš mít vždy jistou.
Co tě znám,
tak
máš pořád práci
a když ne, tak já musím jinde být.
Otec můj se údivem kácí,
když mu dím, že mám
s tebou rande mít.
Stopky si
zmáčkneme,
řekneš mi málem něžně,
Líbej, pět vteřin máš.
Všechno
v tempu,
stručně a včas,
vždyť jsi překročil čas, ta blamáž.
Co ty
víš, jak
dávno mě míchá,
že my lásku známe jen
z pláten kin.
Tvrdíš - krása tvá je
má pýcha,
přitom úsměv máš jako
manekýn.
Jen počkej, krásná laň,
co byla hloupě krotká,
jednou pozná, co má.
Je to blízko, netušíš jak.
Když se rozzlobím, pak jsem zlá.
Když se naštvu tak,
když se naštvu tak
budu zlá.
Vyšlo na:
