Deprecated: Assigning the return value of new by reference is deprecated in /www/z/a/u28283/public_html/includes/un_extensions.php on line 1016 2000 - Dobré jitro na stanici Praha - Eva Pilarová - Hana Zagorová
2000 - Dobré jitro na stanici Praha - Eva Pilarová
Eva
Pilarová
Vydavatel: METRAMEDIA
PRAHA
Vážení
a milí, došla jsem k názoru, že si
nemůžu jen tak nechat pro sebe to, co mi vyprávěla
nedávno Hanka Zagorová.
Doprovázela
svého
manžela do Paříže. Štefan Margita tam
hostoval v opeře, a aby nemusel bydlet v
hotelu, dostal k dispozici romantický
podkrovní byt, z jehož oken bylo vidět
na slavnou katedrálu Sacre Croix. Hance i
Štefanovi se v bytečku velice
líbilo, pomalu podléhali romantické
náladě tohoto historického
prostředí a
vypadalo to, že Štefan kromě pracovní
náplně pařížských dnů prožije s Hankou
zároveň nové líbánky Jenže
Štefan míní a okolnosti
mění.
Jednoho
pozdního večera se vrátil pěvec z
divadla a předával Hance náruč květin,
které dostal od svých
pařížských
obdivovatelů. Opět měl velký úspěch a
radostně sevřel Hanku ve své náruči.
Hanka začala podléhat kouzlu okamžiku, když náhle
byteček proťal strašlivý
výkřik. S Hankou to málem seklo, protože ten
děsný řev zazněl pár milimetrů od
jejího ucha. Ohromeně se na Štefana
podívala a nestačila se divit, jak
strašlivě dokáže její choť
vytřeštit oči. Instinktivně se podívala směrem,
kamže zírají manželovy
zvětšené bulvy a začala se smát
osvobozujícím smíchem.
Na podlaze romantického bytečku se procházela
myška. Hanka se myší
nebojí, ta
jich viděla v rodných Petrovicích poměrně dost.
Ale Štefan, v jehož žilách
koluje po maďarských předcích
grófská krev, viděl toto stvoření
prvně v životě.
Ale okamžitě poznal, o co kráčí, a napadlo ho, že
se toho tvorečka nejspíš
bojí. Pak si uvědomil svoje společenství
s pány tvorstva a jal se nebohou myš
pronásledovat. Ta samozřejmě nečekala a zmizela v
nejbližší skrýši.
Další dny
chodil Štefan jako tělo bez duše. Dokonce
špatně spal a v divadelní šatně
začali brzy postrádat jeho humor. Ohleduplní
kolegové se nesměle pozeptali po
příčině, a když se dozvěděli důvod
Štefanovy špatné nálady
dali mu skvělou
radu. Nejjednodušší bude
zakoupit pastičku. A do pastičky dát lehce
otrávenou
slaninu, ale opečenou, ta myším
víc chutná. Štefan se
vrátil do bytu plný
naděje. Oznámil Hance, že na druhý den
koupí pastičku, a po Hance chtěl, aby
opekla slaninu s jedem. Hanka ho ale upozornila, že slaninu
bude muset opékat
sám, protože ona odjíždí do
Prahy točit televizi. Přiznávám se, že
představa,
jak světový tenor opéká
myším slaninu, mě docela pobavila.
„Jak
to
skončilo?" zeptala jsem se Hanky.
„Štefan
neopékal," odpověděla. „Když
připravoval otrávenou návnadu, kousek upadl na
zem. Myš byla rychlá. Po soustu
vystartovala, polkla, pak jako by se chvíli divila
a byl konec. Na Štefana
čekala už poslední povinnost. Musel se zbavit
tuhnoucí mrtvolky Navlékl si
dost drahé rukavice, které nosí ke
smokingu, otrávenou myš hodil do smetí
a za
ní putovaly i zmíněné
rukavice. Obě. I když myš držel pouze v
jedné. Ale
koneckonců, co s jednou rukavicí, i když drahou?!