Olga Nytrová  
Vydavatel: REGIA

Hana Zagorová dodává:

Celý život jsem byla zvyklá mít okolo sebe zvířátka. U rodičů jsme vždycky měli kočku, holuby, králíky, nutrie, pejsky. Když moji ro­diče ztratili černého německého ovčáka Satana, žila s námi pak kolie Sabó.

Tahle miloučká fenka jednou způsobně seděla na chodníku a čekala na nás. Viděla jsem na vlastní oči, jak kolem jelo auto a schválně, z ja­kési nepochopitelné hrubé zlomyslnosti a nevole, kolii tvrdě nabralo blatníkem. Už se z úrazu chudinka nevzpamatovala a zemřela. Byla to pro naši rodinu velká bolest. Pohřbili jsme ji na zahradě. Pak jsme měli ještě jednu kolii téhož jména - Sabó.

Když se moji rodiče přestěhovali do Prahy, pořídili si teriéry. Jeden z teriérů dost proháněl slepice. To silně vadilo jednomu sousedovi. Když se nám jednoho dne teriér nevrátil, měli jsme dojem, že on má za tím prsty. Zlí lidé se postarali o zlikvidování tohoto pejska.

Jeden pes mé rodiče přežil. Vzala si ho, chudáčka „pohrobka", moje sestřička Evelína. Žije u ní spokojeně dodnes.

Štefan i já bychom si pejska moc rádi pořídili. V současné době by to ale nebylo zodpovědné, když jsme díky Štefanově nabitému programu na cestách i měsíc, dva.

Pes by trpěl naší nepřítomností a nám by se také stýskalo. Lety z kontinentu na kontinent psům nesvědčí, velmi špatně to podle odbor­níků snášejí. Čili by nebylo řešením ani to, kdybychom ho brali s sebou a měli ho v hotelu. Bylo by to pro něho příliš traumatizující.

Štefan je psí táta, pejsky je posedlý. Je zajímavé, že všichni psi jeho ná­klonnost okamžitě vycítí a vrhají se k němu s radostným zájmem a vstříc­ností, jako ti milí haskyové, o kterých vyprávěl. Hned se za ním automa­ticky hrnou. Mají pro to „čuch" nebo jak se říká „čuchometrii". Co my, lidi, víme, o zvířecím vnímání, o jejich duši. Můžeme se od nich učit, jsme-li dost pozorní.

 
Obálka knihy:

Fotografie z knihy /část/:

Copyright © Hana Zagorová
Všechna práva vyhrazena.

Publikováno: 05.10. 2010 (2545 čtenářů)