Maminka Zagorové
přinesla kafe a chleba s máslem,
nakrájený na ovečky. Po chvíli
ještě strčila hlavu do dveří, a když spatřila, že
lžička stále ještě leží na
talířku, starostlivě řekla:
"Haničko, dala jsem ti jednu
kostku, zamíchej si to"
"Ano, maminko"
odpověděla způsobně Hanička,
a sotva se dveře zavřely, nejistě na mě pohlédla:
"Už čtrnáct let
jsem z domu a naši pořád ve mně vidí
malou holku... Já jsem ale jezdím
ráda. Tady u nich mám pocit, jako bych si sedla
zpátky do hnízda. Kdykoliv mě potká
něco špatného, první věc, na kterou
pomyslím, je odjet domů."..........
Obálka knihy:
Fotografie z knihy /část/:
