Jaroslav Tatek - Milan Koukal
Vydavatel: ART Benický

HANA ZAGOROVÁ NEBLOUDÍ. Pamětníci, vybavíte si, odkdy provázejí její písničky vaše dny všední i sváteční? V občanském průkazu má uvedeno, že se narodila 6. 9. 1946 v Ostravě. V Brně vystudovala herectví na Janáčkově akademii múzických umění. V roce 1970-1972 působila v Semaforu. Hostovala i v divadle Apollo. Samozřejmě raději zpívala - i s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, kapelou Václava Zahradníka. Vždyť také v období let 1977-1985 devětkrát (!) získala Zlatého slavíka. Může se mj. pochlubit Zlatou deskou Supraphonu za milion prodaných desek. Fandy si získávala i při koncertech v Kanadě, Velké Británii, Polsku, na Kubě, v Německu i jinde. Přes dvacet let především spolupracuje s orchestrem Karla Vágnera, od roku 1990 s jeho vydavatelstvím Multisonic. Kdo by neznal hity Já jsem tvá neznámá, Bludička Julie, Maluj zase obrázky, Kamarád i jiné? Vzpomínáte ještě na televizní recitály Dluhy Hany Zagorové, kde zpívala i s Petrem Rezkem a dvojicí Kotvald - Hložek?

Do jejího životního osudu se však zvlášť zapsali především dva její manželé. Prvním se v roce 1986 stal Vlastimil Harapes, narozený 24. 7. 1946 (na našem snímku je po pravici Hany Zagorové). Jako devatenáctiletý absolvoval na pražské konzervatoři a jako velký talent se hned rok poté stal členem baletu Národního divadla. V pětadvaceti už byl jeho sólistou. Přitahoval ho však i film - v něm debutoval jako jeden z tanečníků v muzikálu Starci na chmelu. Vynikl v historických snímcích Markéta Lazarová a Královský omyl. Působivě předvedl roli tatínka (a Marta Vančurová maminky) v dojímavém filmu Den pro mou lásku. Zaskvěl se i ve snímku Jak vytrhnout velrybě stoličku či Panna a netvor. V roce 1992 se stal šéfem baletu Národního divadla. Vlastimil Harapes umí i krásně zpívat. Nejspíš nebyl rád, když se rozpadlo jeho manželství s Hanou Zagorovou.

Ta se v roce 1992 vdávala za Štefana Margitu, o deset let mladšího (na snímku vpravo). Tento pěvec poprvé předvedl světu svůj hlas 3. 8. 1956 na rodném Slovensku. Od roku 1981 už byl sólistou zpěvohry v Prešově, o dva roky později v Košicích, kde těšil své obdivovatele do roku 1986.

Poté už čekala Praha - a hned Národní divadlo, ve kterém trvale působil do roku 1992. Pak se stal stálým hostem naší první scény, právě tak jako Státní opery v Praze. Dostává však i pozvání z celého světa. A jak to bylo se zamilováním? „S Hankou jsme se poznali ve chvíli, kdy jsme jeden druhého strašně potřebovali. Nesmírně si vážím domova a zázemí, které teď mám. Hanka je pro mě velkou oporou,"  svěřil se Štefan Margita. Bylo to pod rozzářenými lustry velkého sálu pražského hotelu Holiday Inn (dříve International). Tam se křtilo Margitovo elpíčko Nápoj lásky, na které nazpíval světové operní árie a známé italské romantické písně. Při této příležitosti dostal i ohromný dort. Fotografoval jsem si šťastného pěvce, jak bere do ruky velký nůž - a za chvíli už sladkost rozdával mlsounům. Hana Zagorová se zasmála a povídá: „Já jsem ještě nezapomněla, jak mi na koleji chutnal třeba chléb namazaný hořčicí. Ostatně mám ho ráda i dnes."

Ráda ochutná i cizokrajné pochutiny. Zvláště teď; když často doprovází svého manžela při cestách do ciziny. „Miluji cestování. Když jsem cestovala jako zpěvačka, musela jsem si odpustit třeba zmrzlinu, aby mě nebolelo v krku. I to moje oblíbené šampíčko jsem si nemohla dopřát podle svojí chuti. Nyní, když Štefana jen doprovázím, už taková omezení dodržovat nemusím a cítím se svobodnější. "Vždy, když se na tento šťastný pár Štefana Margity a Zlaté slavice dívám, mám dojem, že by pro ně bylo velice případné přirovnání „vroucně se milující cukrující a zpívající hrdličky"!

 
Obálka knihy:

Fotografie z knihy /část/:

Copyright © Hana Zagorová
Všechna práva vyhrazena.

Publikováno: 26.02. 2010 (2675 čtenářů)