Anička s Hubertem putovali dál a
dál zelenou houštinou a nebýt jejich
velkého přítele velblouda, kdoví,
jestli by se v tom zeleném světě nadobro neztratili. Už
dlouho nikoho nepotkali, a tak se velice podivili, když uviděli
najednou v dálce mezi stromy malou pruhovanou budku.
"Připravte si vstupenky do zoologické zahrady! Bez vstupenek
nemůžete být propuštěni." Hubert s Aničkou
nevěděli, co si počít. Ale jejich velký
přítel velbloud si hned věděl rady. "Jste
propuštěni, můžete pokračovat v cestě!" Sotva
však Anička s Hubertem a velbloudem prošli
branou, nestačili se divit, co je to za prapodivnou zahradu. Aničce to
dokonce spíš připadalo, jako by se byli najednou
ocitli mezi stránkami nějaké
velikánské učebnice.
"Spadla štika do rybníka, byl tam kapr, ten ji
lapl. Žáci do svých lavic, budete
zkoušeni."
"Ale my, prosím, nemáme být
zkoušeni. My hledáme ztracený
klobouk!"
"Kdák kdák kdák, byl jeden
pták."
"Jsou prázdniny!"
"Budete zkoušeni, ať jsou prázdniny či ne, a
basta! V zoologické prázdniny nejsou a
žádný klobouk mě prosím
nezajímá. Kolik je… jedna a jedna?"
"Jedna a jedna jsou prosím dvě"
"Checheche, chechecheche… spadla štika do
rybníka. Takové žáky jsme tu
hm… prosím ještě neměli,
prosím neměli."
"Ale jedna a jedna jsou prosím skutečně dvě."
"Povídali, že mu hráli. U nás jedna a
jedna jsou prosím… rudé
střevíce. Řekněte mi radši vy, kolik je půl a
půl."
"Půl a půl je vajíčko."
"Výborně, dámo! Výborně! A co je to
prosím… pampeliška?"
"Pampeliška je prosím liška s
bílým ohonem, ze kterého
padá peří."
"Bravo, bravo, bravo!"
Anička pak ještě věděla, že západ slunce je
lampión a Hubert věděl, že hrách je
budínský bubínek a havran, že je kaňka
na bílém sněhu.
"Sláva, sláva! Máme zde
opravdové učence. Je to krásné a
uspořádáme pro ně zoologickou slavnost
první třídy. Pak odevzdá
náš nejvyšší
pán našim učeným hostům diplom.
Sláva, sláva, sláva. Ať nikdo
nechybí v průvodu!"
"Sláva našim učencům. Ať žije diplom.
Sláva mu, sláva!"
"Sláva"!
"Ať žije a kraluje náš
nejvyšší pán a
králík."
"Ach, největší pán a
králík nám sežral diplom!"
"Můj klobouk!"
"Ztratila se koruna, hledejte korunu!"
”Klobouk, koruna…”
"Jaký klobouk, čí koruna? Slaměný
klobouk, králíkova koruna…"
"Byl tu kapr, ten ji lapl."
"Chyťte králíka, chyťte klobouk!" V
zoologické zahradě nastal nepopsatelný zmatek.
Všichni někam běželi, něco hledali, někoho honili.
"Držte kapra, držte kapra!”
"Klobouk, váš klobouk!"
"Hledejte korunu, hledejte korunu!"
"Ach, váš klobouk!" Hubert vzdychal, Anička ho
těšila a velbloud zpíval…
